Jiří:
Já kdysi s úsvitem
Ti říkal častokrát
Že jsi mé slunce
O němž nikdo nemá zdání
Řek jsem to vážně
Jenže nesmíš to tak brát
Přeháním rád
To bude tím

Helena:
Já kdysi s úsvitem
Ti řekla častokrát
Že jsi mé slunce
Které vyšlo v pravou chvíli
Slyšel jsi správně
Jenže nesmíš to tak brát
Bezpočtukrát
Člověk se mýlí

Oba:
Slunce je fér
To nezaspí a hřeje záda
Vysvitne včas
Když naprší ti do mikáda
Nechce nic mít
Nic nedluží
A svítí stejně
Na moji tvář
Na dlaně tvé

Slunce je fér
To nešidí a hřeje pláže
Odvede své
A neslíbí, co nedokáže
Kol hlavy měj si svatozář
A třeba hřej si
Slunce ty nejsi

Helena:
I když máš spoustu chyb
Tak já ti rozumím
A slabší stránky tvé
Ti vůbec nevytýkám
Ani já nejsem tvoje slunce
Pokud vím
Netrap se tím
To se jen říká

Oba:
Slunce je fér
To nezaspí a hřeje záda
Vysvitne včas
Když naprší ti do mikáda
Nechce nic mít
Nic nedluží
A svítí stejně
Na moji tvář
Na dlaně tvé

Slunce je fér
To nešidí a hřeje pláže
Odvede své
A neslíbí, co nedokáže
Kol hlavy měj si svatozář
A třeba hřej si
Slunce ty nejsi

Už raděj mlč
A dívej, hvězdy jsou ty tam
Přichází úsvit
Velké slunce hlásí ráno
Co přát krásnějšího nad ten zázrak sám?
Že ty mě máš
Že já tě mám