Jiří:
Znáš ten den, kdy mží
A déšť ti zamkne průhled ke hvězdám
Znáš ten den, den psí
Kdy náhle všechno prohrané se
Oba:
Zdá
Helena:
Se zdá, já vím
Však zlé dny vyprší jak tenkrát

Oba:
Zatímco déšť si v listí hrál
Zefýr už klenbou mračen táh
Zezlát i bronz všech magistrál
Rodil se úsvit v myšlenkách

Zatímco déšť si v listí hrál
S duhou zas úsměv roztává
Vidím, že na rtech máš ho dál
Vesmír je slunce, ty a já

Helena:
Pár zlých slov, pár vět
A svět je jednou velkou marností
Jiří:
Vrátit noc, vzít zpět
Stín výčitek, už nelze, tak co
Oba:
S tím
Helena:
Jen on, jen čas
Dnes ví si rady zas jak tenkrát

Oba:
Zatímco déšť si v listí hrál
Zefýr už klenbou mračen táh
Zezlát i bronz všech magistrál
Rodil se úsvit v myšlenkách

Zatímco déšť si v listí hrál
S duhou zas úsměv roztává
Vidím, že na rtech máš ho dál
Vesmír je slunce, ty a já

Jiří:
Víš, že každý z nás
Má v sobě žár i mráz
Své vlastní počasí
Helena:
A má být jaké?
Oba:
Normální, né psí

Zatímco déšť si v listí hrál
Zefýr už klenbou mračen táh
Zezlát i bronz všech magistrál
Rodil se úsvit v myšlenkách

Zatímco déšť si v listí hrál
S duhou zas úsměv roztává
Vidím, že na rtech máš ho dál
Vesmír je slunce, ty a já

Zatímco déšť si v listí hrál
Zefýr už klenbou mračen táh
Zezlát i bronz všech magistrál
Rodil se úsvit v myšlenkách

Zatímco déšť si v listí hrál
S duhou zas úsměv roztává
Vidím, že na rtech máš ho dál
Vesmír je slunce, ty a já